Velký TITU - Stavitel silnic, domů, chrámů, bojovný inka, běžci
Text pověsti:
Budu vám vyprávět další příběh, který vlastně není ani tak skutečnou pověstí, jako spíše důkazem toho, jak moji synové - Velcí Inkové zvelebovali Říši Slunce. Povyprávím vám příběh jednoho ze svých nejoblíbenějších synů - Velkého Tita.
Velký Titu byl tvůrcem všech zákonů, kterými byla spravována Říše Inků, byl také moudrým stavitelem, který vybudoval nejen mnoho chrámů, ale především rozsáhlou síť dlážděných silnic po celém území Říše. Vládl tak moudře, jak má vládnout správný syn boha Slunce Viracocha, a proto jsem na něj byl tak hrdý.
Podstatně také rozšířil hranice Říše. Sousední země se často válkami pokoušely oslabit tohoto mocného panovníka, avšak on byl stejně obratný válečník jako dobrý zákonodárce a vždycky vyšel z bojů vítězně. Přesto se jednoho dne domníval, že jeho konec je neodvratný. Stála proti němu dobře cvičená vojska , jejichž výzbroj budila obavy. Strávil neklidnou noc a ve snu volal na pomoc mě, Viracochu, svého stvořitele.
Vyslyšel jsem jeho volání a ve snu mu poradil, aby neztrácel víru a čekal. Každé ráno mně Inka TITU obětoval nejkrásnější dary a předříkával tajemnou modlitbu.
Jeho obavy z prohry byly tak veliké, že přikázal svým nejbližším bojovníkům, aby shromáždili všechno zlato, šperky a drahé kamení. Všechny cennosti nechal zakopat na neznámém místě v lese a potom nejvyšší „KIPU - KAMAJOK" (vrchní strážce kipu) zakreslil toto místo uhlem na kůži.
Jednou v noci jsem vzal na sebe lidskou podobu a vypravil jsem se za Inkou Titem. Jen co jsem se objevil u jeho lože, Inka se probudil.
„Můj synu", pravil jsem mu, „nepřítel zaútočí zítra. Tvé poslání na tomto světě však ještě není u konce, a proto ti pomohu zvítězit. Vím, že nejste příliš početní. Pošlu ti posily." Po těchto slovech jsem zmizel zahalen ve zlatém oblaku.
Inka už znovu neusnul, jen stěží dokázal uvěřit tomu, co právě slyšel. Ale plně důvěřoval tomu, co jsem mu řekl.
Když na druhý den dorazili do údolí, spatřili nesmírnou nepřátelskou armádu. Rozkládala se, kam oko dohlédlo. Inka se s obavami obrátil na několik stovek vojáků, kteří ho doprovázeli. Znenadání uslyšel jakoby dunění bubnu. V témže okamžiku vyšlo zpoza nejvyššího vrcholu slunce a na svazích hor, tyčících se nad údolím, bylo naráz vidět tisíce vojáků.
Titu toho dne vyhrál obrovskou bitvu, která skončila až v poledne. Mohl konečně začít plnit mé poslání : reformovat říši Inků. Teprve pak získal právo na místo mezi bohy a mohl přijmout jméno PACHACUTEC, což znamená „reformátor světa".
1. Hledání ztracené mapy
Mezioddílová soutěž, oddíly hledají ztracenou mapu, na kterou „kipukajmak" zakreslil místo, kde je zakopán poklad uschovaný před bitvou. Mapka je nakreslena na kůži „uhlem" (temperou) a je na ní zakresleno místo v okolí Kameníce, kde je zakopána truhla s malými polodrahokamy nebo jejich odštěpky. Kůže je ovšem poškozena a léty se rozpadla na několik kusů. Tyto kusy budou oddíly nacházet a skládat během tří etap. Poklad bude „objeven" v závěrečné etapě.
Seznamovací text, který vedoucí volně reprodukuje oddílu:
V Říši Inků žilo mnoho zručných řemeslníků. Nejvyspělejším řemeslem bylo stavitelství.
Co se všechno stavělo ?
domy
silnice
paláce a chrámy
mosty visuté, závěsné, skládací
Z čeho se stavělo?
- z cihel Na pobřeží, kde žilo mnoho rodin, byly hlavním stavebním materiálem cihly. Ty se sušily na slunci a pak se omítaly hlínou. Cihly byly velmi kvalitní, protože Slunce, které se stalo symbolem života Inků, jim dalo vše potřebné. Krásnou barvu, ale i lehkost a tvrdost.
- z kamene Kamenné stavby se stavěly většinou v horách. Kámen se získával ve velkých (krevel + čedič) lomech zajímavým způsobem. Inkové našli trhliny (nebo je udělali) a do nich zarazili dřevěné kůly. Ty stále polévali vodou. Dřevo nabobtnalo a skálu pozvolna roztrhlo.
Ke stavbám ale byly potřebné velké, otesané kvádry. Ty se používaly především na velké a krásné paláce a chrámy. Kameny vážily více než 100 tun a jejich vlastní otesávání byla velmi namáhavá práce. (Inkové i přesto, že znali kovy, pracovali s kamennými nástroji.) Vlastní opracování bylo tak přesné, že dodnes se mezi kameny neprostrčí ani čepel nože.
Kvádry se dopravovaly bez tažných zvířat ke stavbám, kde se dokončovaly a zvedaly do zdiva. Protože Inkové neznali dřevěná ani kamenná kola, podkládali pod nahrubo opracované balvany válce, po kterých je pak vlekli.
Velkým divem byly také silnice, které Inkové stavěli. Velké sítě vedlejších silnic vždy protínaly silnice velmi široké - magistrály. Podél silnic stály 1 m vysoké zídky jako ochrana před zavátím pískem. Nejvýše položená silnice byla ve výšce 5150 m nad mořem (A to vše před mnoha tisíci let!).
U cest stávaly tzv. TAMPY. Tampa je název pro zájezdní dvory 20 - 25 km vzdálené od sebe. V nich se odpočívalo a dostávalo jídlo. Prováděla se zde také výměna a oprava stejnokroje vojáku.
Velký Inka putoval po silnicích při svých cestách po říši vždy v nosítkách, které nosili vojáci.